Rádi bychom Vám představili dvě nové publikace naší katedry: bulharský překlad novely Ladislava Fukse Spalovač mrtvol a českou antologii bulharských avantgardních povídek Půlnoční historky.

Spalovač mrtvol Ladislava Fukse

Někdejší bulharská lektorka v Praze, plovdivská bohemistka Ginka Bakărdžieva, se zabývá překladem české literatury řadu let: díky ní znají bulharští čtenáři Vančurův Luk královny Dorotky (bulharsky Lăkăt na kralica Dorotka, 1999), zeyerovský výbor Legendi za ljubovta (Legendy o lásce; 2003) či půvabnou knížku pro děti Verunka a kokosový dědek (bulharsky Veronika i kokosovijat djado, 2008) od Pavla Šruta. Její překlad Fuksova Spalovače mrtvol (bulharsky Krematorăt, 2015) není nikterak ojedinělý – je součástí nebývalého zájmu o autora i tuto geniální novelu o zrůdnosti lidské přizpůsobivosti, jak je patrné z nedávného překladu polského (Palacz zwłok, 2003), francouzského (L’incinérateur de cadavres, 2004), litevského (Lavonų degintojas, 2007) a slovinského (Sežigalec trupel, 2008).

Vyšla česká antologie bulharských avantgardních Půlnoční historky

Výbor Půlnoční historky, připravený Ginkou Bakărdžievovou, Marcelem Černým, Vladimírem Křížem a kolektivem překladatelů z řad studentů i absolventů pražské bulharistiky, je zaměřen na prózy svébytné odnože evropského expresionismu – tzv. bulharského diabolismu. Ten souvisí s termíny „černý/gotický román“, „frenetická literatura“, „příšerný román“ či „román hrůzy“ a s autory světové literatury, jakými byli E. T. A. Hoffmann, E. A. Poe či O. Wilde. K nim je třeba přidat i „diabolisty“ ve vlastním smyslu slova, kteří působili v Německu přibližně v mezidobí let 1910–1925 jako pokračovatelé tradic romantické grotesky (G. Meyrink, H. H. Ewers), k níž vytvořili její temně pesimistickou, mysticismem protknutou dekadentní variantu: život je pohyb bez vymezeného cíle, který jako vír či potok člověka unáší až do okamžiku nevyhnutelné smrti; lidé jsou si – navzdory snaze sblížit se – navzájem cizí, odsouzení k věčné samotě; člověk není svobodný, nýbrž jej řídí nepřátelské síly… K typickým postavám patří podivní dvojníci, přízraky, duchové, stíny, personifikovaná Smrt, zrůdy, mentálně a psychicky narušení jedinci. Hlavními dějišti diabolistických próz jsou tradiční démonická místa: staré zpustlé domy, hřbitovy, zastrčené krámky a vetešnictví, nemocniční pokoje. Děsuplnou atmosféru dotvářejí démonické předměty (hodiny, zrcadla, portréty, deníky), ale též zlověstné zvuky (hra houslí, potutelný smích).
Jako „diabolistické“ bývají v bulharské literární historii charakterizovány povídky čtveřice originálních prozaiků: Svetoslava Minkova (1902–1966), Vladimira Poljanova (1899–1988), Čavdara Mutafova (1889–1954) a Georgiho Rajčeva (1882–1947), z nichž je poprvé v českém prostředí sestavena předkládaná reprezentativní antologie. Kniha vedle kratších próz zahrnuje i groteskní román parodující diabolistickou poetiku Srdce v kartonové krabici, společné dílo Konstantina Konstantinova (1890–1970) a S. Minkova.
Ilustrace pro tuto publikaci vytvořila mladá bulharská výtvarnice, tvořící pod španělským pseudonymem Alexandra Ramirez.