Týden po Prešernově dni jsme se jakožto slovenisti pražské univerzity aktivně připojili k oslavám slovinského kulturního svátku. Čtvrteční večer jsme strávili v salónku literární kavárny v Týnské ulici v centru české metropole s Petrem Svetinou a výborem básní z obou jeho básnických sbírek, které nebyly napsány pro děti. Básně k veřejnému čtení vybral sám autor, a aby byly publiku zcela přístupné, vynaložilo síly sedm studentů a fakultativních posluchačů slovinštiny, kteří snaživě obětovali část posledních týdnů zkouškového období k jejich překládání.

Množství návštěvníků sice nebylo nepřehlédnutelné, ale zato bylo docela pestré. Básně poslouchali, četli a s hostem si o básních a lecčem jiném povídali nynější a někteří bývalí studenti místní „slovenistiky“, ale také několik „vnějších“ sympatizantů Slovinska a jeho kultury. S překládáním moderátorských vstupů a povídání s básníkem mi velmi pomáhal Radek Novák.

Aplaus, bujaré reakce při některých básních a povídání prodloužené až do pozdního večera potvrdily, že byla naše malá oslava slovinského uměleckého slova příjemná. Blíže jsme poznali jeden ze svěžích hlasů slovinského básnického projevu a studenti získali v dnech před setkáním něco málo překladatelských zkušeností – což je samozřejmě také jedním ze základních záměrů našich občasných literárních setkání.

Následujícího večera vystoupil Peter Svetina ještě v prostorách slovinského velvyslanectví v Praze, kde vyprávěl dětem, které v Praze navštěvují dodatečnou školu slovinštiny, své pohádky. Setkání s dětmi bylo vlastně prvotní příčinou jeho návštěvy Prahy. Kolegyni Lucii Štamulak, která zmíněné děti vyučuje, musím při této příležitosti zvláště poděkovat, že mě na básníkův příjezd upozornila, a samotnému Petru samozřejmě děkuji za to, že přijal prosbu o literární vystoupení pro tzv. dospělé.

Andrej Šurla, lektor slovinštiny na FF UK

(přeložila Eliška Bernardová)