6. března a 4. dubna 2013 proběhly v Literárních kavárnách dva večery českých překladatelů slovinské literatury. Dr. Andrej Šurla nám přiblíží jejich průběh:
Zatímco na pražských náměstích panovala (s poněkud zakaboněným počasím a nízkými teplotami) atmosféra velikonočních trhů, dvě literární kavárny v centru města nabídly milovníkům méně známých národních literatur vybrané ukázky ze slovinské literatury v českém znění. Ve dvou týdnech okolo Velikonoc se nám podařilo uskutečnit přání, jež jsme chovali celé dva roky: seskupit co nejvíce českých překladatelů slovinské literatury a nabídnout jim možnost společného představení svých vydaných překladů a dalších překladatelských plánů. 
Střechu nad hlavou nám po oba večery poskytovaly literární kavárny, které nás na našich akcích hostily již v předešlých letech. V předsváteční úterý jsme takřka na dostřel od Karlova mostu v klenutém sklepě literární kavárny Řetězová pod reklamním sloganem „Je pro Vás slovinská literatura stále ještě španělská vesnice? Seznamte se s ní zblízka!“ hostili tři překladatele z Prahy a okolí. V Týnské literární kavárně jsme pak první dubnový čtvrtek přivítali ještě jednoho Pražana a tři hosty z Brna. Pokud jde o počet návštěvníků, byla akce poměrně úspěšná. Na první večer nás přišlo (bez účinkujících) mezi patnácti a dvaceti, na druhý večer ještě alespoň o deset více. S odezvou tedy můžeme být spokojeni, a to především proto, že se v obecenstvu objevilo několik tváří, které jsme dříve na našich akcích nevídali. Bez stínu pochybností mohu říct, že byla naše přítomnost odměněna velmi příjemnými a informativními večery.
26. března představili své překladatelské dílo Hana Mžourková, která si vybrala několik básní Josipa Ostiho, Braneho Mozetiče a Barbary Korun, Kamil Valšík, který nyní dokončuje překlad již třetího románu Evalda Flisara a představil nám tedy tuto hvězdu současné slovinské literatury, a Lenka Daňhelová, která brzy společně s Petrem Kuharem vydá novou antologii slovinské poezie, tentokrát však představila dva ženské hlasy: Stanku Hrastelj a v lednu zesnulou Marušu Krese. Každý z účinkujících své čtení doprovodil krátkým vysvětlením svých překladatelských zásad a řekl nám také nějakou anekdotu spojenou s překládáním nebo svým setkáváním s autory. K trojici účinkujících jsme symbolicky připojili také Aleše Kozára, který kvůli nemoci nemohl přijet: kapitolu z Kovačičovy Křišťálové doby přečetla studentka Eliška Bernardová. Téměř dvouhodinové setkání bylo zakončeno rozhovorem o důvodech započetí překladatelské aktivity jednotlivých hostů a slyšeli jsme také něco ze zákulisí vydávání překladových knih. Obecenstvo rovněž souhlasilo s názorem, že jsme byli svědky názorného potvrzení faktu, že je hlasité čtení překladatele často přesvědčivější než čtení samotného autora (přičemž nemyslím na naše hosty z předešlých let, jejichž výstupy byly všechny výjimečné!) – dobrý překladatel má vedle spisovatelského nadání očividně také dramatický, respektive herecký talent.
Podobně příjemný zážitek, ačkoli bez ženského hlasu, přineslo setkání, které jsme uskutečnili 4. dubna v salónku Týnské literární kavárny. Spojujícím článkem byla regionální příslušnost většiny účinkujících. Lublaň navštívil Maribor – pardon, Prahu navštívilo Brno, odkud přijeli v doprovodu kolegyně lektorky Mateji Kosi hosté Zdeněk Rejda, který v humorném tónu představil svůj překlad „Očkova kotička“ Damijana Šinigoje, Libor Doležán, který četl ze svých překladů Triumfu potkanů Milana Deklevy a sbírky krátké prózy Marka Švabiće (která vyšla předloni pod názvem „Návod k použití historie“), a Petr Mainuš, který ze svého pestrého překladatelského opusu vybral text Marijana Pušavce, o němž řekl, že kvůli choulostivému obsahu nemá pravděpodobně mnoho možností najít si knižní cestu mezi literární obecenstvo. Pražský překladatelský kruh na druhém večeru zastupoval Radek Novák s novelou Borise Pahora „Květiny pro malomocného“, vůbec prvním otištěným českým překladem tohoto slavného spisovatele (jehož jsme měli tu čest loni přivítat na našem lektorátu), který je otištěn v místním „Cyrilometodějském kalendáři 2013“. I tentokrát jsme zapůjčili hlas ještě stále nemocnému Aleši Kozárovi: doktorand bohemistiky a návštěvník kurzů slovinštiny Martin Veselka přečetl úryvek z jeho nejnovějšího překladu, Nedotknutelných Feriho Lainščka. Rozhovor po čtení se opět točil především okolo různých zkušeností hostů s vydáváním překladů. Několik knih, jež vyšly v nakladatelství „Větrné mlýny“ (které je slovinské literatuře poměrně nakloněno), bylo možné po setkání za velmi příznivou cenu zakoupit. Bylo hezké pozorovat, jak se hromádka knih, které s sebou brněnští hosté přinesli, rychle zmenšovala.
Jsem přesvědčen, že jsme „Večery českých překladatelů slovinské literatury“ dosáhli dobrého výsledku. Upozornili jsme na živou přítomnost slovinského literárního slova také na českých knihovních a knihkupeckých pultech, zájemcům jsme nabídli živé setkání s nadšenci, kteří jej překládají, a v neposlední řadě jsme také utužovali přátelství s překladateli z moravské metropole. Doufáme, že budeme s akcemi utužujícími slovenistickou rodinu v České republice pokračovat i v budoucnosti.
Za návštěvu obou večerů děkujeme paní Mag. Smiljaně Knez, velvyslankyni Republiky Slovinsko v Praze, která se také živě účastnila rozhovorů. Stejně tak děkujeme za návštěvu vedoucímu naší katedry, panu doc. Janu Pelikánovi. Dík patří také velvyslanectví za tisk plakátů. A v neposlední řadě také Centru pro slovinštinu jako druhý/cizí jazyk na lublaňské Filozofické fakultě, které finančně pokrylo cestu hostů z Brna.
Andrej Šurla (překlad Eliška Bernardová)
Více fotografií naleznete v naší galerii ZDE.
