Slovenisté z Katedry jihoslovanských a balkanistických studií FF UK Vás srdečně zvou na 28. dubna od 19:30 do prostor Lužického semináře (U Lužického semináře 90/13, Míšeňská 90/1) na literárně-hudební večer, jehož hvězdou bude slovinský spisovatel a hudebník KLEMEN PISK.
Představíme sbírku jeho krátkých próz Foukač (v slovinštině: Pihalec) v překladu Petra Mainuše (vyd. Albert, 2015).
Fragment z předmluvy
Karnevalová komika je ve své podstatě ambivalentní, boří a potvrzuje zároveň. Klemen Pisk si uvědomuje nesmyslnost lidské existence a neschopnost uskutečnění lidské touhy, není to pro něj však tragické. Odpovídá na to smíchem, jenž si uvědomuje zajetí člověka v cyklu života a smrti, a proto nechce svět měnit, nýbrž ho pasivně přijímá. Pokud v první části knihy Když jsem ohluchl na levé ucho autor zanechává své stopy vypravěče v první osobě, která se na okamžik ještě zachytí do sítě citlivosti výpovědi, pak se v druhé části Studený žár distancuje od vlastního zapojení do příběhu vypravěčem ve třetí osobě. Pokud si je v první části možné všimnout mnoha autobiografických prvků – Pisk sám je překladatel, lingvista, hudebník, skladatel, bývalý šachista a tenista – které jako umělec »přejinačí k nerozeznatelnosti«, pak v druhé části břímě životních zkušeností přeloží na postavy ze svého okolí, čímž už nevystavuje posměchu sebe, ale ostatní.
Klemen Pisk svými povídkami přesahuje úzké předalpské rámce slovinské literatury, a proto není překvapující jeho ohlas v zahraničí, kde už jednotlivé povídky vyšly v angličtině, litevštině, polštině, slovenštině, ruštině a nyní kompletně i v češtině. Novela Vilnius byla oceněna cenou redakce amerického časopisu Fiction Fix a byla nominována na prestižní americkou literární cenu Pushcart Prize. S netrpělivostí můžeme očekávat, kdy bude autorův obrat k epice doplněn románem.
Klemen Pisk je slovinský literát, překladatel a hudebník. Narodil se roku 1973 a prosadil se již svou první básnickou sbírkou Labas vakaras (Dobrý večer, 1998). Následovanou sbírkami Visoko in nagubano prapočelo (Vysoká a vrásčitá prapodstata, 2000) a Mojster v spovednici (Mistr ve zpovědnici, 2002). Kromě poezije piše rozhlasové hry (Lahko noč, Matija Čop / Dobrou noc, Matijo Čope, 1998), literární kritiky (Stihi pod nadzorom / Básně pod dohledem, 2004) a kratkou prozu (Pihalec / Foukač, 2007).
Jako zpěvák, kytarista a autor většiny písní skupiny Žabjak trio také vydal alba Doktor piska počasni sving (Doktor píská pomalý swing, 2002) a Aristokrat (2004).
