C.k. místodržitelství pro České království odeslalo 4. července 1914 děkanátu Filozofické fakulty české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze tento dopis:

C.k. ministerstvo kultu a vyučování povolilo výnosem ze dne 24. června 1914, čís. 426, k návrhu professorského sboru tamní fakulty, aby Josef Skrbinšek, professor c.k. gymnasia v Příbrami, připuštěn byl na tu dobu, pokud bude služebně přidělen některé státní střední škole v Praze nebo na předměstích, za lektora /: učitele v užším smyslu :/ při české universitě v Praze pro praktické vyučování slovinštině. /…/

Josef Skrbinšek, klasický filolog, který se narodil roku 1878 v Selech u Ptuje a který od roku 1904 učil na českých gymnáziích v Stříbru, Slaném a Příbrami latinu a češtinu, a který v roce 1912 vydal učebnici slovinštiny, byl krátce poté přeložen na gymnázium na Královských Vinohradech. V důsledku toho se na začátku akademického roku 1914/15 stal prvním lektorem slovinštiny na pražské univerzitě. Od schválení jeho příchodu na pražskou univerzitní půdu právě uběhlo kulatých sto let.

Historie lektorátu slovinštiny je pestrá. Lektorů bylo dosud (včetně Skrbinška) dvanáct. Jejich archivované výroční zprávy a korespondence jsou někdy plné nadšení, jindy pelyňku. Během té doby byla také dvě období, kdy slovinština na FF nezaznívala: během 2. světové války (kdy Němci zavřeli českou univerzitu) a po roce 1952 (tentokrát umlkla na 15 let, kdy snad také z důvodu politických neshod mezi státy nebyl skutečný zájem pokračovat ve výuce). Po obnovení lektorátu v roce 1967, tedy od doby organizačních změn v podporování slovinštiny na zahraničních univerzitách, už výuka slovinštiny nebyla přerušena.

Nechť je prvních sto let dobrým základem produktivního pokračování dějin v století druhém!