Román O LJUBEZNI, VOJNI, IZGUBI IN POZABI (O LÁSCE, VÁLCE, ZTRÁTĚ A ODPUŠTĚNÍ) je plastickým vyprávěním o druhé světové válce, o všudypřítomných úmrtích a poválečném násilí, které ovlivňuje tři generace ženských hrdinek. V popředí příběhu jsou poetické fragmenty dialogů a monologů tří genercí žen jedné rodiny: Veroniky, Julči a Any

Ve fragmentech vyprávění se mísí časové perspektivy – Veronika je po druhé světové válce obětí socialistických čistek a její smrt zasahuje jak do osudu její dcery Julči, tak do života její vnučky – malířky Any. Ve vypravěčské současnosti promlouvá devadesátiletá Julča jako svědek a poprvé se snaží své dceři Aně odhalit, co se v její vesnici dělo za druhé světové války, jak ji to v dětství a dospívání ovlivnilo a co se stalo její matce hned po druhé světové válce v represivních podmínkách socialistické Jugoslávie. Její osud je spjat s příběhem o vesnici, která téměř mizí ve víru válečné apokalypsy a o traumatech, která se přenášejí z generace na generaci. Ona se vyprávěním o úmrtích pokouší jako novodobá Šeherezáda vzdorovat postupující demenci.